Hrad Clam
Hrad Clam je v rodinném vlastnictví již více než 500 let a řadí se mezi nejlépe dochované hradní komplexy Rakouska. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1149. Za časů zakladatele hradu a vlastníka Otty von Machland sestával hrad z pětipatrového paláce, který byl obytnou věží a bergfritu, okrouhlé hlavní věže hradu. Obě, tyto více než 40 metrů vysoké, budovy jsou díky své exponované poloze na žulovém masívu nad propastí vidět již z dálky. K druhé velké stavební úpravě hradu došlo v období gotiky, kdy byla vybudována východní část s „novou“ hradní kaplí. V nejistých dobách třicetileté války trpěl nejenom hrad, ale také městys Klam, který byl znovu a znovu vypalován během rolnických povstání a častých obléhání hradu. Hrad sice nebyl nikdy dobyt a obsazen, ovšem kolem roku 1600 se nacházel ve velmi špatném stavu.
V období renesance pak došlo ke kompletní přestavbě hradu. Svatba se Sibyllou hraběnkou von Kagenek umožnila baronu Johannu Gottfriedovi von Clam nejen renovovat celý hrad, ale rázem získal dokonce prostředky k tomu, aby dále budoval a podporoval městečko Klam. Vybudoval místní kostel, studnu s vodovodním potrubím, založil nemocnici a daroval každému občanovi Klamu zahradu nebo jiný zemědělský pozemek.
V 18. století byly nakonec v areálu hradu postaveny hospodářské budovy, stáje a vozovny, které dnes tvoří vnější hradní nádvoří. V průběhu staletí byl tak hrad postupně přebudován z pevnosti na obytný hrad.
Hrabata von Clam patří ke staré rakouské šlechtě a jejich existenci lze dohledat až do 13. století. Christoph Perger přišel roku 1454 jako první na hrad Clam a získal tak jméno "zu und auf Clam". Hrad Clam se nyní již po více než 23 generací nachází ve vlastnictví tohoto rodu. Carl Philip Clam Martinic je novým majitelem od roku 2003.
Sága
Hrad Clam býval mohutnou a opevněnou tvrzí, která mívala 4 padací mosty a 5 bran. V průběhu staletí byl hrad sice často obléhán, ale nikdy nebyl dobyt a obsazen. Majitelé hradu ovšem i pro případ, kdy by hrad už nemohl být udržen, znali jednu únikovou cestu: tato cesta vedla podzemní tajnou chodbou ven z hradu do propasti. Tato tajná chodba měla vstup ve východní baště hradu, takřka nejzazším koutě celé pevnosti. Vzhledem k tomu, že hrabata sídlící na hradě Clam dokázala vždy se svou armádou (během třicetileté války se jednalo o „70 mužů s kulovnicí“ a předtím v době středověku to byla asi stovka lancknechtů) útoky dobyvatelů odvrátit, nemusela naštěstí tento tajný nouzový východ nikdy použít.
A tak došlo k tomu, že se dodnes neví, kudy a kam přesně tato podzemní chodba vede. Přesné místo, v němž tajná chodba končí, se totiž podařilo po celou dobu devíti století udržet v přísné tajnosti, aby se zabránilo tomu, že by nepřátelé na hraběte s jeho družinou již případně v tomto místě čekali. I nadále proto zůstávají na vchodu do tajné chodby položeny dvě těžké žulové desky a zahalují tak tajemství hradu Clam dodnes.
Nespočet novinářů a návštěvníků se již pokoušelo vylákat prozrazení tohoto tajemství přímo od hraběte Carla Philipa Clam, hradní pán ovšem zůstal po celou dobu až dodnes tajemný a neprozradí nic. V současné době se tlak na majitele hradu ještě výrazně zvyšuje zvláště ze strany památkového úřadu a archeologů, kteří by konečně chtěli odkrýt toto tajemství a otevřít vchod tajné chodby, aby se poprvé v dějinách podařilo sestoupit dolů do podzemní chodby hradu Clam.
n und er wird ihr ständig treu an der Seite laufen. Die Familie des Burgherrn hat dann den jüngsten Sohn lange erfolglos gesucht. Als der Hirsch gestorben ist, hat die Fee sein Geweih behalten, und hat im Traum seinen ältesten Bruder heimgesucht und ihm das Schicksal seines Bruders verbraten. Seitdem haben die Herrn auf Clam eine Fee mit Geweih im Wappen.