Přijeďte, vydechněte si, naslouchejte. Z Greinu do Velešína ujdete asi 163 km krajinou kamenů, lesů a mýtů. Na cestu vedoucí oblastí Mühlviertel do jižních Čech si naplánujte asi 50 hodin čistého času chůze.

 

Na úseku trasy mezi St. Thomas am Blasenstein a Gutau si můžete vybrat mezi dvěma variantami. Jižní trasa je o několik kilometrů delší.

 

  • Severní trasa: 34 km
  • Jižní trasa: 53 km

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Höhenprofil von Budweis bis Grein
Höhenprofil von Budweis bis Grein

 

 

 

 

Terén zde není lehký. Nejen zemědělci, kteří obhospodařují málo úrodnou zemi, musí investovat mnoho úsilí, ale i turisté musí nahoru i dolů překonat asi 5000 výškových metrů. Námaha se vyplatí: Ten, kdo procítí krajinu na vlastní kůži, zamiluje se do ní.

 


Úsek mezi Kreuzen a Gutau můžete ujít po dvou různých trasách. Do Prandeggu, Ruttensteinu a Klingenbergu dorazíte server cestou, do Reichensteinu, Zellhofu, Windhaagu a Saxeneggu jih cestou.

 

Pro všechny ty, kteří se při svém putování chtějí opět vrátit do bodu startu, se nabízí server a jih cesta jako okruh. Dobrými výchozími body jsou Bad Zell, Gutau a Pierbach.


Malý průvodce z Greinu až na hranice

V zásadě můžete Zemskou cestu projít oběma směry. Pro následující popis byl zvolen směr putování na sever.

 

 Vyrážíme od hradu Greinburg, který se majestátně tyčí nad Dunajem i městečkem,  projdeme městem Grein jižním směrem a  dorazíme na vyhlídku Gobelwarte, ležící ve výšce 484 m. Poté budeme procházet typickou zemědělskou kulturní krajinou dolní části  Mühlviertelu. Od města Greinburg jsme ušli  10 kilometrů a došli jsme do místa zvaného Klam. Než dorazíme na hrad Clam, stojí za návštěvu stojí farní kostel (Patroninium Kreuzauffindung) s křtitelnicí pocházející ze 17. století. I hrad Clam je dobře udržovaný, nachází se zde hradní muzeum a sídlí zde nepřetržitě již 23. generace rodiny Clamovy.

 

Dále půjdeme divokým romantickým údolím  Klambachtal a nahoru  kolem potoka Sulzbach, tak dojdeme k prvním obydlím obce Bad Kreuzen. V Neuaigen prozkoumáme skalní hrad Kreuzen. Jedná se o druhý největší hrad Horního Rakouska. I malá procházka místem zvaným Wolfsschlucht (Vlčí propast) se vyplatí. Než vyrazíme na další etapu putování po hradech a zámcích dlouhou asi 10 km, můžeme v obci navštívit farní kostel, zasvěcený svatému Vítu. Proto musíme nejdříve přejít napříč údolím Klambachtal a z jihu se přiblížíme obci St. Thomas am Blasenstein s jeho známým  „Bucklweh-Luckn“, které údajně, dle lidových pověstí, uzdravuje bolesti zad. U cesty leží poutní kostel sv. Tomáše a muzeum loutek.  Trochu stranou od turistické stezky se nachází přírodní kamenný útvar – Bärenlucken. Uprostřed rozsáhlé lesnaté oblasti narazíme konečně na hrad Klingenberg. Zbytky hradní věže ční impozantně k nebesům; byla zde instalována dřevěná konstrukce, takže zde lze chodit. V současné době lze do hradu vstupovat z bezpečnostních důvodů jen v rámci organizovaných prohlídek. V krajině kolem obcí St. Thomas a Pierbach se nachází mnoho kamenných útvarů a pozorný turista se zde může setkat s mnoha vzácnými rostlinami a zvířaty. I když „Cikánská zeď“ (Zigeunermauer), vyznačující se mohutným „matracovým“zvětráváním, kdysi úkryt lupiče Grasela, stojí poněkud stranou od hlavní cesty, určitě stojí za vidění.  Lidé s nemocemi očí by měli navštívit Augenbründl, vodě je připisován léčivý účinek.

 

Když přijdete do  Pierbachu, můžete si prohlédnout farní kostel sv. Quirina a Häferlmuseum. Potom půjdeme podél řeky  Naarn, překročíme její tok a zamíříme ke zřícenině Ruttenstein, která dostala jméno podle červených kamenů („Rotinstein“). O hrad se dnes stará velmi aktivní hradní spolek. Následuje sestup s převýšením více nežli  200 metrů k potoku Erlaubach a říčce Kleine Naarn, poté projdeme lesem  Spielreuter Wald a dorazíme do obce Schönau s farním kostelem sv. Jakuba.  Dalším cílem je 855 metrů vysoký Herrgottsitz/ – jeden z nejkrásnějších balvanů zvaných „Schalensteine“ (kamenné bloky s prohlubněmi) oblasti Mühlviertel. Krásná vyhlídka je zřejmým důkazem, že zde kdysi odpočíval sám milý Bůh na kameni, který má formu sedacího nábytku. Odsud není daleko ani další zastávka – zřícenina hradu  Prandegg. O tuto zříceninu se rovněž stará velmi aktivní spolek, který zde instaloval dřevěné můstky a  v části Mayrhof zřídil malé hradní muzeum.

 

Typická rezavě hnědá voda řeky  Aist
Typická rezavě hnědá voda řeky Aist

Nakonec sejdeme po chladných zalesněných severních svazích k řece Waldaist, půjdeme kus podél řeky, až dojdeme po svahu směrem nahoru do Gutau. V obci je zajímavé muzeum barvířů a farní kostel sv. Jiljí. Přátelé starého umění pálení smolného oleje mohou ve vedlejší ulici (blízko domu Oswalderstraße 2) obdivovat kámen - plotnu pro získávání smolného oleje. O kus dále se nachází hezky zrestaurovaný zámek Tannbach. Je v soukromém vlastnictví a lze jej obdivovat pouze od hradní zdi.

 

Etapa mezi Prandeggem a Tannbachem byla při délce 8 kilometrů celkem krátká a již po dalších 8 kilometrech putování narazíme na zámek Weinberg. V roce 1986 si jej pronajala na 99 let země Horní Rakousko, dala jej do pořádku a provozuje zde dnes centrum pro pořádání akcí a další vzdělání. V době Vánoc sem lidé jezdí na adventní trh. Velmi působivý je i dobře uchovaný Mayrhof zámku. V žádném případě bychom neměli opominout prohlídku farního kostela Kefermarkt s jeho světoznámým křídlovým oltářem. Za jeho záchranu můžeme mimo jiné poděkovat Adalbertu Stifterovi. Z Kefermarktu se vydáme pěšky dolů k řece Feldaist, půjdeme kus podél řeky a poté dorazíme k hradu Dornach (asi po celkem 4 kilometrech). Byl zchátralý již v roce 1650, ale v roce 1963 jej získal freistadtský občan Franz Burgermeister a zdařile jej restauroval. Prohlídka je možná pouze po předchozím ohlášení.

 

 Již dávno se nacházíme na území obce Lasberg, ale až nyní jsme dorazili přímo do obce. Vedle farního kostela sv. Víta zde stojí stará kovárna a o trochu stranou muzeum – kovárna Spiralschmiede. V obou kovárnách se dělaly podkovy a povozy. Za zmínku stojí i knížecí hamr (starý hamr, kde se dělaly kosy především pro vývoz do Čech). Opustíme obec a půjdeme směrem na sever, kulturní krajinou bohatou na lesy a zde přejdeme novou rychlostní silnici S10. Po krátkém úseku vedoucím obydlenou oblastí dorazíme brzy do historického městského jádra města Freistadt. Pro Freistadt byste si měli vyhradit více času: Pozoruhodné je opevnění s několika branami a obrannými věžemi. V zámku Freistadt se nachází kromě finančního úřadu též zámecké muzeum s velkou sbírkou předmětů týkajících se dějin města a každodenní kultury od středověku po novověk. Ve městě je též hodně budov s barokními a renesančními fasádami.

 

Opustíme Freistadt směrem na sever a půjdeme kolem řeky Feldaist do Rainbachu. Příroda zde svými obrovitými kamennými útvary v kombinaci s vodní silou ukazuje naplno svůj tvůrčí potenciál. V údolí Thurytal si můžete prohlédnout další opravený hamr. V Rainbachu samotném je farní kostel Nanebevzetí panny Marie, za vidění stojí i Michaelova kaple a trochu stranou Zemské cesty Muzeum koněspřežky a „Cesta barev“ (sklářské umění v přírodním prostoru). Přes Paßberg a 886 metrů vysokou horu Reisingerberg (s lesní naučnou stezkou) se dostaneme do Pieberschlagu a nakonec do Windhaagu. V obci a kolem obce se nachází vícero muzeí popř. historických budov: např. skanzeny Hofwieshammer, Zimmermannshaus/ Tesařův dům a jednolistá pila - skanzen Venezianersäge „Felbermühle“. Farní kostel je zasvěcen svatému Štefanovi. Dokladem o srůstání Evropy je Green-Belt-Center.

 

Podél potoka zvaného Felberbach opustíme obec směrem k severu a narazíme na řeku Malši. Po kamenném mostě překročíme nejenom řeku, ale též státní hranici. Tady začíná česká část Zemské cesty.