Tento impozantní zámek stojí ve výšce zhruba 600 m na jihozápadně se svažujícím hřbetu hory Buchberg. První osídlení na weinberské skále vzniklo pravděpodobně již ve 13. st., jako centrum kolonizace „Severního pralesa“.

Po první písemné zmínce jako pevnosti kolem roku 1274 společně s jistým Wulfingem „de Weinperge“ se dnešní čtyřkřídlý objekt svým vznikem nejvíce vztahuje k pozdně gotickému opevnění z konce 15. století. Zámek Weinberg patří k nejvýznamnějším svého druhu v Horním Rakousku a v průběhu staletí byl sídlem důležitých šlechtických rodů, které měly často rozhodující vliv na historii země. R. 1378 získali hrad a k němu patřící zboží bratři Ruger a Alber von Zelking, přičemž od r. 1359 vlastnil tento rod polovinu hradu. Christoph von Zelking byl jedním z rádců Bedřicha III. a správcem města Freistadt. Nechal také vystavět farní kostel v Kefermarktu a věnoval mu slavný pozdně gotický, křídlový oltář. R. 1510 císař Maxmilián I. zrušil rodu von Zelking dosavadní léno, takže panství mohl tento rod svobodně užívat. V době tureckých nájezdů byl hrad zařazen mezi přední vojenské opěrné body a byl určen jako bezpečné útočiště okolního obyvatelstva. Tato „pocta“ svědčí o jeho dobrém opevnění a vojenské výbavě. V čase rolnického povstání byl hrad oblehnut fanatickými stoupenci Štěpán Fadingera a po delších bojích dobyt.

Za katolické protireformace byl Christoph Vilém von Zelking přinucen svůj majetek v Horním Rakousku prodat a stáhnout se na své državy v Dolním Rakousku. Díky tomu se novým majitelem stal Jan Christoph von Thürheim, který nechal hrad přestavět na zámek. Thürheimové udělali kariéru na císařském dvoře a již r. 1666 byli jmenováni do stavu říšských hrabat. V 18. st. patřili k předním rakouským šlechtickým rodům. Weinberg jim patřil až do vymření rodu po meči posledním příslušníkem rodu, hrabětem Josefem Ondřejem. Jeho dcera pak přinesla toto panství věnem do manželství s baronem von Gablenz (1894). Tento rod byl o něco později vystřídán baronem Christian von Zimmermann, jehož potomci vlastní hrad (zámek) do dnešní doby. Těžké poškození utrpěl zámek v r. 1945, kdy zde na čas sídlila sovětská vojska (ubytováno 2.000 sovětských vojáků). Po jejich odchodu byl hrad neobyvatelný. Zlepšení nepřineslo ani užívání hradních budov odbory, jako své školící a skladové centrum (1946 – 1954). Přestože probíhaly alespoň částečné opravy a údržba, většina budov stále chátrala. Odbory vystřídala vojenská akademie, která zde zřídila zotavovnu.

 Roku 1983 bylo založeno sdružení „Schloss Weinberg“, jehož cílem bylo zachránit téměř rozpadlý zámek. Roku 1986 si zámek pronajala na 99 let spolková země Horní Rakousko, opravila jej a v roce 1988 zorganizovala zemskou výstavu „Mühlviertel – příroda . kultura . život“. Od roku 1989 je zámek Weinberg veden jako vzdělávací centrum a centrum pro pořádání různých akcí s přibližně 500 akcemi a 10 000 přenocováními za rok.