Zřícenina hradu Prandegg se tyčí nad údolím řeky Waldaist na okraji bývalého Nordwaldu. Hrad vybudovaný kolem roku 1200 ministeriálským rodem Prandtnerů pojistil majetková práva kláštera St. Emmeram v regionu mezi řekami Aist a Naarn. Prandegg patří k největším hradům v zemi. Rozprostírá se na ploše 2435 m2. Jako první majitel hradu je kolem roku 1237 zmiňován Ruger der Prandtner. V té době patřil Prandegg k Regensburgu. V roce 1298 koupili polovinu hradu Ulrich von Kapellen a Haug von Reichenstein, druhou získal kolem roku 1300 Wernhard von Rußbach. Díky sňatku Georga von Dachsberg s dcerou Eberharda von Kapellen se stal hrad jeho majetkem. Roku 1497 patřil Erhartovi von Polham. V dobách rozkvětu hradu, v 16. a 17. století, se Prandegg nacházel ve vlastnictví mocného hornorakouského rodu Jörgů. Jörgové byli úzce spojeni s německým reformátorem Martinem Lutherem. Představovali tak v arcivévodství průkopníky protestantské víry. Brzy se k novému učení hlásili i venkovští poddaní. Avšak rakouští císaři zůstali věrni katolicismu. To vedlo ke vzpouře rolníků v takzvané selské válce. Velké protestantské hordy postupovaly proti císařsko-zeměpanskému městu Freistadt, aby jej obléhaly. V Prandeggu se zastavily. Protestantský hradní pán je přivítal a pozval na svůj hrad. Město se jim podařilo dobýt a nějaký čas udržet. Samozřejmě nebylo po rozhodující bitvě na Bílé hoře u Prahy možné trvale odvrátit konečné vítězství císařsko-katolické strany. A tak kdysi tak mocní Jörgové museli Prandegg opustit.

Od tohoto okamžiku hrad často měnil své majitele. Hrad Prandegg byl novými pány, kteří sídlili jinde na jednom majestátním zámku, vydán všanc svému osudu, začal v roce 1750 kdysi tak krásný výšinný hrad chátrat a brzy se z něj stala zřícenina.

Od roku 1901 se Prandegg nachází ve vlastnictví vévody von Sachsen-Coburg.

V Zehentstöcklu, budově na jižní straně poplužního dvora, bylo v roce 2013 zřízeno Hradní muzeum.

O jeho vybudování se zasloužil Hradní spolek Prandegg s jeho četnými pomocníky. Náklady na materiál a výdaje spojené s potřebnými odbornými pracemi byly financovány z prostředků Evropskou unií podporovaného projektu „přeshraniční zemské cesty po hradech a zámcích mezi Dunajem a Malší“. Stavební práce na budově byly dokončeny v létě roku 2012. Již dlouhá léta se Dr. Dieter Eder, obecní kulturní referent, vlastivědný badatel, autor knihy Schönauer Heimatbuch a duchovní otec hradního muzea, snažil po různých hornorakouských zemských výstavách získat pro Prandegg zařízení jako jsou vitríny, výstavní skříně, osvětlení atd. Podporu získal od obce Schönau, Hradního spolku Prandegg a zejména od kulturních orgánů země. Některé z nyní vystavovaných exponátů byly zrekonstruovány podle originálů, za což lze speciálně poděkovat Engelbertovi Diesenreitherovi.

Hradní muzeum se skládá ze dvou pater. V přízemí je formou modelů, obrazů a dokumentů prezentován vývoj panství Prandegg. Sledovat lze také jednotlivé stavební fáze hradu. Po vědeckém zpracování budou nyní prezentovány i nálezy učiněné v rámci rekonstrukce hradu. V návaznosti na téma Zemské výstavy 2013 v Mühlviertlu a jižních Čechách, „Staré stopy, nové cesty“, ukazuje výborně zrestaurovaný reliéf Mühlviertlu někdejší staré silnice a stezky. Přitom je jedním nástěnným obrazem na téma „loupeživí rytíři“ zhotoveným grafikem Gottfriedem Grabnerem odkazováno na historii Schönau s urozeným lapkou Bernhardem Zellerem.

V horním patře na návštěvníky muzea čeká dobově zařízená panská soudní a správní místnost. Rozličným způsobem přibližuje výstava návštěvníkům tři oblasti působnosti panství, jako finanční, správní a soudní úřad. Skvostem výstavy je rekonstrukce pranýře z Zellu se slavnou sochou Prangermandl jako zápůjčka Zámeckého muzea ve Freistadtu. Hradní muzeum poskytuje mnohostranný pohled do minulosti tohoto venkovského regionu a přispívá tak k posílení identity a pocitu sounáležitosti jeho obyvatel.

Všem návštěvníkům je nyní v dokončeném areálu kolem Prandeggu nabídnut zážitek s následujícími aspekty: hradní romantika, historický pohled na dřívější životní podmínky a mocenské struktury, posílení tělesného blaha v hradní taverně. V neposlední řadě návštěvníci zažijí i kouzlo a mystiku krajiny Mühlviertlu.