Hrad Klingenberg
Hrad Klingenberg byl vystavěn a obýván v 11. století šlechtickým rodem Perg-Machlandů. Dědictvím poté přešel hrad nejprve do vlastnictví rodu Clam-Velburg, jehož poslední dědic, hrabě Ulrich, se roku 1217 již nevrátil z křížové výpravy, načež přešel Klingenberg na vévodu Leopolda VI. Klingenberg. Zůstal nejprve ve vlastnictví vévody a přešel pak přes Babenberky a Přemysla Otokara na Habsburky. Ti jej pak zastavili pánům von Walsee, kteří hrad vlastnili až do roku 1358. Zástavní list byl toho roku vyplacen vévodou Albrechtem II..
Hrad byl však o něco později dán do zástavy Hansovi von Traun. Roku 1395 jej přenechal vévoda Albrecht III. Klingenberg jako doživotní věno bratrům Wenzlovi a Ernstovi Preuhafenům výměnou za jiné statky a se závazkem udržovat hrad v dobrém stavu. Zástavní držení později přešlo na několik šlechtických rodů. Roku 1630 byl Klingenberg včetně městyse Münzbach prodán kanovnickému klášteru Waldhausen. Po zrušení kláštera Waldhausen císařem Josefem II. přešlo panství, hrad i poplužní dvůr zu Klingenberg, jakož i k tomu náležející les na lineckou kapitulu, která je vlastníkem Klingenbergu dodnes.
Sága
Zajímavost:
Urbář (soupis povinností poddaných vůči vrchnosti) zříceniny Klingenbergu obsahuje také knihu soudní o 30 kapitolách, které popisují samotný soudní sněm, hranice, výsady poddaných, pravomoci zemského soudce, jakož i práva Hofstattu zu Masldorf. Kromě toho se zabývá zemědělskými provozními předpisy a zaobírá se přečiny a zločiny na těle a majetku, přičemž se ledacos musí dle dnešního vnímání práva jevit jako velmi tvrdé: pokácel-li někdo někomu „Felberstock" (vrbu), musel zaplatit pokutu ve výši 5 liber 60 d; to samé platilo při poražení „Doner Paum" (dubu). Velmi špatně se vedlo také zloději, který byl přistižen v domě: byl zbaven právní ochrany, stal se psancem a bylo jej možno zabít, přičemž pokuta za to činila pouze 3 feniky. Slídil u okna zaplatil za svou zvědavost 6 šilinků a 2 feniky, byl-li u toho zabit, tak se mohl mstitel taktéž vykoupit z jakéhokoli trestu pokutou ve výši 3 feniků.
Pověst:
Z farního dvora v St. Thomasu měla vést podzemní chodba ke Klingenbergu a dále do Pabneukirchenu, kde měla končit ve sklepě domu č. 4 vedle farního dvora. Dle pověsti přišel poslední rytířský zámecký pán při napadení v této chodbě o ruku, byl polapen a popraven. (Patrně se v případě této chodby jednalo o podzemní štolu.) Na oltářním obraze sv. Floriána ve farním kostele je též vidět větrací šachta staré zámecké studně, ke které vedla ze starého farního dvora podzemní chodba, která je dnes z velké části zasypaná.
Při výstavbě kanálu byl v říjnu 1999 kromě jiného na krátkou dobu odhalen vstup k jedné části (proražen velmi pečlivě do oblouku ve zvětralé žule, v šíři cca 80 cm a výšce 1,10 m, na zemi strouha, na jedné boční stěně odlišně barevný pravoúhlý uzávěr ) a tuto část bylo možné projít do hloubky 8,50 m směrem k předpokládané studni. Bezprostředně na to navazuje z popsané chodby před rohem domu Ahorner směrem k obecnímu úřadu odbočující „úniková cesta“.