Hrad dornach
Poprvé je Dornach písemně zmiňován roku 1416 jako pevnost Hanse Lasbergera. Kolem roku 1400 byla pevnost nově postavena bratry Hansem a Wenzlem Laspergery. Roku 1427 ji silně poznamenaly husitské nepokoje. Když nato Hans Lasperger roku 1436 prodal veškerý svůj majetek v Laspergu, byla včetně Dornachu a 15 poddaných koupena Simonem Volkrou, šafářem z Freistadtu. Volkrové po roce 1450 postavili kruhovou věž s vysoko položeným vchodem. V roce 1505 přešel celý hrad s příslušným majetkem k panství Veita von Zelking ve Weinbergu, který jej koupil za 2350 zlatých. Zelkingové nechali po roce 1506 vystavit dnešní přední hradby. Vzhledem k tomu, že hradní komplex přestal být samostatným šlechtickým sídlem, pozbýval stále více na významu. Hrad stále více chátral a již roku 1650 je popsán jako neobydlená zřícenina. Poté byl hrad rozebírán na stavební materiál okolním obyvatelstvem.
Teprve roku 1821 zakázal hrabě Josef Thürheim von Weinberg bourání zdí. Před úplným rozpadem zachránil hrad občan Freistadtu Franz Burgermeister, který jej roku 1963 koupil od majitele weinbergského panství a s velkou zručností a citem hrad rekonstruoval do podoby malé, dobře zachované, částečně obydlené zříceniny hradu o zastavěné ploše asi 3.000 m2, která se nachází na okraji příkrého skalního srázu. Její téměř 20 m vysoký bergfrit stojí na vyvýšené žulové skále a je zakončen kuželovou střechou. Jeho vstup nalezneme na chráněné, severovýchodní straně ve výši 8,30 m. Kamenné ostění brány je datováno k r. 1887. Vnější obvodová hradba je proložena jednou válcovou baštou a další osamocenou válcovou věží.
Pořádání rytířských her v rámci kulturních dnů "Lasberger Kulturtagen" opět vdechlo hradu nový život. Poblíž ústí řek Feistritz-Feldaist se údajně měly odehrávat boje mezi Dornachem a Weinbergem, což dokládají nálezy částí starých zbraní a zbroje.
Sága
Jedna pověst ke hradu Dornach vypráví o velkém rytířském sporu, do něhož byli zapleteni páni z Dornachu. Mezi rytíři z Dornachu a Prandeggu panovaly kdysi časté spory a nepřátelství. Jednou došlo ke zdánlivému usmíření a lidé z Dornachu přijali pozvání na Prandegg. Mezitím za jejich nepřítomnosti byl však Dornach vojáky z Prandeggu napaden a lidé, kteří na Dornachu zůstali, byli vyvražděni a hrad byl zapálen. Jenom jednomu věrnému obyvateli Dornachu se podařilo uniknout a dopravit zprávu o této události do Prandeggu. Následně pak došlo k těžkým bojům.
Zajímavá je také pověst o zazděném dítěti: Již v době před přechodem na křesťanské náboženství mělo být údajně ve zdech vnitřního hradního nádvoří zazděno zesnulé dítě. Hřbitovy v této oblasti dříve neexistovaly a obyvatelé hradu ubohé dítě zřejmě nechtěli prostě jen tak někde zahrabat. V průběhu staletí měla být kostra často hledána. Existují viditelné známky vykopávek, avšak kostra nebyla nikdy nelezena. Výletníci a turisté často uváděli, že z večera, zejména ale v nocích za úplňku, slyšeli směrem od starých zdí pláč a nářek. Jeden starý muž si jednoho večera dodal odvahy a vydal se po stopách tohoto nářku a bědování. Čím více se blížil k hradní zřícenině, tím byl nářek silnější. Prolezl oknem do vnitřního hradního nádvoří a zaslechl jasně pláč ze zbytků hradních zdí. Když však přistoupil blíže a zaklepal na skálu, vše ztichlo. Když pak přišel domů a podíval se do zrcadla, zjistil se zděšením, že jeho šedé vlasy zcela zbělaly. Po celé generace šířil duch zejména o jasných zimních nocích strach a hrůzu. Děti v sousedství prý o takových nocích bezdůvodně plakaly a psi hlasitě štěkali. Lidem z okolí Dornachu se dítěte zželelo. Přáli si, aby jeho duch konečně nalezl pokoje.